Centrum osobního rozvojePár slov o nadacikontaktPrincipy holotropního dýchánípřihláška na akce v roce 2009zajímavé odkazy
Program kurzů
 
     

JAK TO VŠECHNO ZAČALO


Za minulého režimu byla jedna z mála trpěných duchovní aktivit jóga (ovšem s tím, že by se tam mělo jen cvičit, takže jen hatha jóga). Bylo to dobré, protože se tam sešli lidé, kteří měli zájem o fyzický i psychický pokrok. Měli jsme v Českých Budějovicích skupinu jogínů, kteří kromě cvičení pořádali i tajné přednášky, např. pozvali mystika Karla Makoně, který dosáhl probuzení v koncentráku nebo několik zahraničních učitelů a terapeutů. Setkání se konalo v bytech (i když se nás sešlo v obýváku třeba 40, všechny boty musely dovnitř, aby sousedi neměli podezření). Pro tuto skupinu jsem zřejmě jako první v Čechách přeložila knihu s přednáškami Osha - tehdy se jmenoval Bhagwan Srí Radžníš, o meditacích a dělali jsme je bez hudby, jen podle návodu. Samozřejmě přeložit knihu v té době znamenalo napsat ji na psacím stroji s 9 průklepy, z nichž ty poslední byly jen trochu zřetelné. Také jsme si pronajímali statek poblíž Římova od letničního hnutí na přednášky a cvičení s Dr. Bholem a se Sw. Mahešváranandou. Tam se také konalo první tajné holotropní dýchání v Čechách, vedla ho matka prof. Grofa a dvě německé vyškolené facilitátorky.

Snad nejdůležitější pro mě byla ale naše skupina "osobního růstu". Po cvičení jógy jsme se sešli u někoho v bytě a mluvili na různá témata. Na závěr večera každý řekl svůj pocit z večera a z každého účastníka jednotlivě. Tam jsme se učili vyjadřovat otevřeně své pocity a přijímat pozitivní i negativní zpětné vazby.

V r. 1992 jsem byla ve skotském Findhornu na jednom z modulů holotropního dýchání. Tehdy, těsně po revoluci, jsem byla nadšená otevřenou atmosférou, prací a životem v této velké komunitě. Něco takového bych si přála u nás, říkala jsem si v duchu. Ve stejném roce jsem jako česká koordinátorka Mezinárodní transpersonální konference ITA poznala mnoho úžasných lidí, jak známých spirituálních učitelů (Jack Kornfield, RamDass), osobností vědy (Rupert Sheldrake, David Bohm) i umělců (africká skupina Olatunji). Cítila jsem se setkáními s nimi velmi inspirovaná. ….




V r. 1994 jsem koupila starý venkovský dům a začali jsme ho přebudovávat pomocí přátel a dobrovolných pomocníků při pracovních víkendech na Centrum. Byla bych si přála místo blíž u Prahy, ale přes všechno hledání jsme nenašli dům, který by byl tak krásně mimo vesnici v přírodě jako tento. Nějaký čas nás vesničani považovali zřejmě za sektu, myslivcům se nelíbilo bubnování… snažili jsme se nedůvěru prolomit, hráli jsme divadlo pro děti z vesnice. Dnes je to už mnohem lepší.




Asi po dvou letech jsem tento dům darovala Nadaci pro osobní rozvoj a zdraví.

V květnu 1994 začaly práce na domě (např. stodolu a garáž předělat na meditační sál) a první kurs (byl to kurs Sebepoznávání, kreativity a osobního rozvoje) se konal v Centru už v září (tomu ovšem předcházelo mnoho pracovních víkendů). Místo skla byly v oknech plasty (to jsme ještě nestačili dodělat), celý týden bylo větrno a tak to bylo, jak když máte kurs na plachetnici.




Jinak tento kurs "kreativity" , jak mu říkáme pracovně, vzniknul už za minulého režimu. Jako idea na rybníce, když jsme se projížděly s kamarádkou psycholožkou Marií Vondrysovou na lodi a přišel nápad, pro techniky, které jsem znala z technických konferencí, uspořádat kurs tvořivosti. Přizvaly jsme k němu Dr. Kobylku a po prvním kursu, kterého se zúčastnil jeden z novinářů Mladé fronty a napsal o něm článek, jsem dostala 300 přihlášek. Byl to tehdy jeden z ostrůvků "pozitivní deviace". Účastníci byli kursem nadšeni (až na ty, které vyslal podnik bez jejich motivace a kteří si představovali dovolenou s večerním alkoholem) a většinou chtěli pokračovat, a tak vznikla kreativita 1, 2… až 7 a pak jsme je začínali nazývat A, B, C. Letos se koná již třiadvacáté pokračování. Tyto kursy doznaly značnou změnu v náplni, tvořivost zůstává, ale přibyla vnitřní práce, sebepoznávání, překonávání svých hranic, výcvik v komunikaci… Na "kreativitě" jsou velmi kvalitní lektoři a tím, že kurs trvá od středy večer do neděle, se tam z neznámých lidí vytvoří jednolitá parta. Účastníci jednoho kursu si zařídili skupinu na FB a stále sdílí úspěchy, problémy, výzvy a podporují se v těžkých životních situacích.

Je to velká radost vidět velké pozitivní změny, když se vám lidi mění před očima. Jako příklad: vzpomínám si, že jsem si kdysi všimla dvou účastníků - poprvé přijeli jako nejisté nesebevědomé osobnosti a najednou tu stáli dva muži velmi pevně nohama na zemi a jasně v přítomnosti. Když jsem se jich ptala, co změnu způsobilo, ten jeden vyprávěl, že přežil pobyt v lavině. Ten druhý řekl "byl jsem tu přece na kreativitě. Začal jsem žít podle toho".

Letos jsem dostala dopis od čerstvého absolventa psychologické fakulty, který strávil půl roku v různých ášrámech v Indii a který napsal: "V meditacích se vracím na svůj první kurs kreativity, bylo to v zimě a bylo mi osmnáct. Mluvíme tady o vnitřním štěstí, které přijde, když ztišíme mysl a já cítím, že přesně takhle jsem to na Nesměni zažíval. Opět se mi potvrzuje, že to, kvůli čemu člověk jede přes půl světa, má ve skutečnosti za chalupou."

Od začátku bylo smyslem tohoto centra a všech akcí rozvíjet náš lidský potenciál bez gurua či jedné pevně dané doktríny. Program nebyl výsledkem nějaké jasné koncepce, vše se spíš dělo samo, jak jsem potkávala na sebevzdělávacích a rozvojových akcích u nás i v zahraničí zajímavé lektory a zajímavá témata. Pozvala jsem je do Nesměně a většinou se do místa i lidí zamilovali a měli zájem vracet se znovu, i když byli z daleké ciziny (např. Shams-ud-din, MUDr Janzen a mnoho tanečních učitelů z Německa, Zahira z Nového Zélandu, Kristina Horning a Jorge Redtailhawk z USA)



O čem jsou kursy, semináře a workshopy:

Pro mnohé je centrum, kde vládne přátelská neformální atmosféra, náhradou za mateřskou náruč. Tato matka si své děti nedrží, jen jim dává kořeny k tomu, aby poporostly a mohly vykročit samostatně do světa, o čemž svědčí např. to, že několik nesměňských účastníků založilo další centra osobního rozvoje.

V centru nabízíme možnosti setkat se se svými stíny a hluboko uloženými starými programy, uvědomit si své postoje a udělat kroky k jejich změně, možnosti poznat různé psychoterapeutické i spirituální směry a zorientovat se v jejich hustotě.

Naše kursy a semináře jsou z různých oborů, všechny se ale do určité míry dotýkají sebepoznávání, léčení, změny postojů. Pro ty, kteří přijedou do Nesměně poprvé, doporučujeme kurs Sebepoznávání, osobní rozvoj a kreativita a v návaznosti kursy, zabývající se komunikací. Sebepoznávání a motivaci ke změně doplňují takové specializované kursy, jako Životní scénáře, Rodinné konstelace, práce s hlasem, dechem a tělem a jiné.

Léčení je prvoplánově tématem kursů Obejměte své vnitřní dítě, Chakra healing, kursu Reiki, oddělených kursů pro muže a kursů pro ženy. Tělu i duši prospějete kursy práce s hlasem a dechem, Feldenkraisovou metodou i Bioenergetikou.

K hlubšímu sebepoznání i změně je dobré absolvovat holotropní dýchání, které u nás vedou certifikovaní žáci prof. Grofa, jeden z nich lékař. Na prvním "tajném" holotropním dýchání jsem si do sebe sáhla hlouběji než dosud a pochopila, jaký význam má tato metoda pro sebepoznání a zvnitřnění. Po revoluci se Stanislav jako emigrant mohl podívat opět do Čech a Standa Kudrle ho požádal, abychom mohli mít výcvik i v Čechách. Velmi si vážím toho, že jsem se mohla výcviku v porevoluční době se svými kolegy zúčastnit, zažít různé moduly jak s prof. Grofem, tak s dalšími americkými i evropskými učiteli. A potom jsem opět měla to štěstí, že jsem Stanislavu Grofovi asistovala na workshopech s holotropním dýcháním (na některých s názvem Opening and Insight byla součástí i Vipassana meditace, vedená Jackem Kornfieldem) ve Švýcarsku, Itálii a Brazílii a mohla jsem s tímto obdivuhodným člověkem, který dostal Cenu Vize od Václava Havla, strávit víc času.)

S našimi strachy pracují téměř všechny kursy, myslíme-li takové strachy, jako je otevřít se před skupinou, sdílet… Nejde jen o to překonat strach z něčeho konkrétního, ale získat odvahu stavět se čelem k výzvám, získat odvahu žít s vědomím konečnosti života, jak se jmenuje jeden z našich workshopů. Výrazně jsou strachy transformovány o víkendu s potní chýší a přechodem žhavých uhlíků,(na této akci jsem opustila strach z řízení auta a v 49 letech jsem si udělala řidičák) a zejména Vision quest - Hledání vize…. Jako dítě jsem zažila trauma s následným strachem ze tmy a vlastně jsem se tohoto strachu zbavila až v 53 letech po absolvování tří dnů a nocí v lese o samotě.

Kdo se chce věnovat intenzivně duchovní praxi, má na vybranou týdenní až 10denní kursy meditace vipassana, která pochází z buddhismu, akce vedené sufijskými učiteli nebo křesťanským teologem. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, intenzivní duchovní praxe je i součástí tanců univerzálního míru. Tyto tance jsou vlastně modlitby z různých tradic, které vyjadřujeme hlasem, tělem a dechem (z různých tradic proto, abychom si uvědomili jediný zdroj - jednotu a současně rozmanitost symboliky za všemi duchovními směry). Dá se říci, že se modlíme celým tělem. Některé taneční cykly, např. Blahoslavenství v aramejštině, vedou k sebepoznání a přijetí svých stínů i svého světla a mohou být příležitostí a podnětem pro změnu. Jejich součástí je i tzv. soulwork, práce s našimi vnitřními částmi. Výcvik v soulworku jsem absolvovala u americké sufi učitelky Mariam Baker, které se říká "porodní bába duší".

Bylo by asi nadnesené říkat, že ke změně vede jen nesměňský program. Je to určitě také pobývání se stejně naladěnými a otevřenými lidmi, kteří pochopili, že nezmění svět, pokud nezmění sebe a svůj pohled.

___________________________________________________________